Viktor Horváth bedlivě sleduje Ondreja tak, že ten si to nikdy neuvědomí. Přestože Viktor strávil mnoho let na různých úřadních pozicích a je pravým profesionálem, zatím se neobjevily žádné známky problémů Ondrej nikoho k sobě domů nepozýval a nevyvolával žádnou podezřelou aktivitu. Viktor však ví, že trpělivost je klíčová, a Ondrej se jednou určitě dopustí chyby; intuice ho nepodvede.
Celá situace je pro Viktora osobně důležitá týká se jeho rodiny. Jak dobře si pamatuje, když se narodila jeho dcera Ľubomíra, byl zklamaný, že místo syna má dceru. Snažil se to neukazovat, ale uvnitř se mu hrnulo dcera!.
Máš poctu, že se ti narodila dívka místo chlapce. Kdo teď bude tvým mužským opěrným bodem, když se věci ztíží? Kdo tě naučí, jak se stát pravým mužem? přemítá ve své hlavě.
Nakonec se, i když pozdě, provdala. Práce mu často bránila v soukromém životě a ženy si jeho vytížený rozvrh nepřipouštěly.
Jednoho dne potkal Milenu Lýdie. Milena už byla čtyřicet, takže snění o synovi už bylo spíše minulostí.
Pak nastalo nečekané Viktor si ani neuvědomil, jak moc ho ovládne malá dcerka. Když mu poprvé usmála a chytila ho drobnou rukou za nos, ztuhl. A když Ľubomíra, nejistými kroky, najednou vyběhla k otci s výkřikem: Tati, tati!, Viktor ji vzal na ramena a přitiskl k sobě. Ten okamžik mu ukázal, že největší štěstí v jeho životě je úsměv jeho malé hvězdičky. Slíbí, že ji nikdy neublíží.
Ľubomíra se smála: Viktorko, hýčkáš nás! a Viktor kupuje dívkám dárky, šťastný, když vidí jejich radostné oči.
Jak se tak stalo, že Ľubomíra tak rychle vyrostla? Zrovna předtím, co ji vedl po ruce do školicího centra, stála vedle něj a s úsměvem se ptala: Tati, ako veľký si! Kúpíš mi medvedíka? Viktor cítil, že je pro ni všemocnější.
Po škole se rozhodla studovat dál a vstoupila na dálkový obor, aby si vydělala na živobytí. Řekla otci: Tati, musím být samostatná. V práci získám okamžitou praxi, nebudu ztrácet čas. Viktor byl hrdý na svou rozumnou dceru.
Jednoho dne Milena upekla koláč, oči jí jiskřily. Viktor se domníval, že dívky možná chtějí něco koupit, nebo ho chtějí požádat o peníze. Však to byl úplně jiný záměr, o kterém ještě nepřemýšlel. Ľubomíře právě bylo dvacet let.
Tati, usmála se Ľubomíra, mávla neviditelným prachem ze svého ramene. Chci ti představit někoho, ale nebuď nervózní. Ondrej je moc milý, chystáme se podat společnou žádost. Dnes jsem ho pozvala na čaj. Ahoj, právě volá!
Milena první otevřela dveře: Dobrý večer, vstupte, těší mě, Ondřeji, já jsem Milena Horváthová. A tohle je otce Ľubomíry, Viktor Horváth. Viktor přikývl, podal Ondřejovi ruku a v krku mu ztichla slova.
Tenhle chlápek přišel vzít mou dceru, mou jedinou, z domu! pomyslel si. Cizí muž odejde se svou dcerou, a já zůstanu stát.
Rozumný hlas v jeho hlavě mu připomněl: Co chceš? Nechceš své dceři štěstí? Máš před sebou dobrého kluka, silnou ruku. Proč bys ji chtěl, aby celý život žila s matkou a otcem?
Viktor se rozhodl ignorovat rozumný hlas. Okamžitě usoudil, že Ondrej není pro jeho dceru vhodný, a vymyslel plán prověří ho, aby ji neublížil.
Několik týdnů uplynulo a Viktor čekal, až se setká s Ondřejem během jeho cesty domů. Večery, když Ondřej doprovázel Ľubomíru domů, Viktor tiše sledoval. Chtěl zjistit, jestli se něco neliší, než by mohl dát dceru špatnému člověku. Už podali společnou žádost, Ľubomíra šila svatební šaty a s Milenou plánovaly oslavu.
Jednou Viktor skutečně zahlédl, jak před domem Ondřejova budova přichází dívka s malou holkou. Viktor je pozdravil, vzal od ní tašku a chlapec s malou dcerkou vstoupili dovnitř. To mu potvrdilo, že Ondřej není tím, kým se tváří.
Přesto se mu Ondřej začal líbit. Vrátil se vzpomínkou na vlastní mládí, kdy byl otevřený a prostý. Možná se příliš nechal unést profesionální podezívavostí?
Ľubomíra ho přivítala radostně: Tati, za týždeň naše svadba! Dnes jsme s Ondřejem objednali kávu, jsem šťastná. Viktor se díval na dceru a neveděl, co dělat. Náhle se mu stydělo, že špehuje budoucího zeťa.
Ľubomíra pokračovala: Tati, rodiče Ondřeje přijedou zítra večer. Zastaví se u nás, aby se seznámili, a zůstanou u něj přes noc. Dnes k němu přijde sestra s dcerkou, Natálka z jiného města. Jejich manžel je na služební cestě, ale později dorazí.
Na svatbě Viktor tančil s Milenou jako mladý muž. Rozhodl se, že už dále nebude podezřívat, protože to jen míchá práci a soukromý život.
O rok později se z Ľubomíry stala babička. První vnouče, Šimon, se narodilo, a starý Viktor se rozplakal radostí. Sny se naplňují. Nyní má nejen svého zeťa Ondřeje, který se ukázal být skvělým člověkem, ale i vnoučka, která už křičí a rychle roste.
A co se týká Ondřejova prověření, Viktor se rozhodl nikomu neříkat. Důvěřovat blízkým je nejdůležitější.
